Komárovský region

Region se nachází v jižní části okresu Beroun. Zahrnuje všechny obce, které ve středověku patřily panství Pešíků z Komárova. Pro většinu jejich obyvatel představovaly hlavní zdroj obživy komárosvké hutě, neboť zemědělství v této části Podbrdska vynáší velice málo.

Mrtník

je starobylá malá obec, původně zvaná Brtník, podle lidí, kteří hledali brtě, čili roje lesních včel. V historii byl Mrtník bezprostředně svázán s nedalekým Komárovem, neboť vladykové z Mrtníka byli jednoho rodu s Pešíky z Komárova. Do mrtnického kostela (původně hornické kaple) pochovávali Pešíkové svoje předky a obec Komárov je k němu dodnes přifařena, neboť nemá svůj vlastní kostel. Podobně i kola v Mrtníku sloužila až do roku 1870 i pro děti z Komárova. Obcí protéká Červený potok, na jehož pravém břehu se připomíná již od roku 1622 vodní mlýn, dnes pila. V současné době je Mrtník osadou v rámci obce Hvozdec.

Hvozdec

leží vysoko nad ostatními vesnicemi uprostřed lesů. Kdy obec vznikla není známo. Od nepaměti patřila komárovskému panství. Její obyvatelé se živili zčásti zemědělstvím, dále těžbou dřeva, pálením dřevěného uhlí, zejména však nacházeli zaměstnání v komárovských hutích a hamrech. Hvozdec má vzhled horské vesničky. Je odtud nádherný výhled daleko do křivoklátských lesů, na sever přes vrch Plešivec až k vysílači Cukrák. Pohled na jih, do údolí směrem k mrtnickému kostelíku a obcím na protilehlém návrší je považován za jeden z nejkrásnějších v celém berounském okresu a velmi často zde posedávají za svými stojany malíři krajináři.

Osek

historii této výstavné obce můžeme sledovat od roku 1358, kdy patřila Janu II. biskupovi z Litomyšle. V 16. století ji měli v držení Peštíkové z Komárova. Název obce Osek je v Čechách velice častý. Znamená osekaný strom, ale také ohrady a ploty, či prosekaný les. Osek se může pochlubit velkým počtem rybníků, bývalo jich tu kdysi celkem šest. Na většině z nich vyly kdysi železářské hamry nebo vodní mlýny. Prostřední hamr se proměnil v továrnu Neptun, patřící firmě Jakoubek. Vyráběly se zde bílé strusko cihly a ve 30. letech úzkokolejné dráhy. V současné době je zde velké odborné učiliště. V katastru obce leží také část velkého strojírenského závodu Buzuluk a. s. Komárov. K Oseku patří také bývalý ovčín Hrádek zdaleka viditelný a osada Vystrkov ležící ve směru do Hořovic. Dodnes se na Vystrkově zachoval železný kříž, k němuž se váže pověst o nešťastném Kulovínovi. Námět této pověsti využil Mikuláš Boleslavský a napsal divadelní hru Katovo poslední dílo, kterou často hrály divadelní soubory celého regionu. Také K.H.Mácha převzal námět této pověsti do svého románu Křivoklad. V parčíku v horní části Oseka stojí busta T.G.Masaryka, jejímž autorem je zdejší rodák, sochař Antonín Lhoták.

Chaloupky

vesnice vznikla z několika chalup na samotě za osadou Ptákov, kdysi zvanou Rudlofov, podle křestního jména jednoho z majitelů hořovického panství. Součástí obce jsou také osady Malá Víska a Neřežín. V katastru obce se nachází také hrad Valdek. V okolí je několik bývalých železnorudných dolů - Jedová Hora u Neřežína a Barbora na Ptákově. Hrad Valdek se připomíná již od poloviny 13. stol. a sídlil na něm mocný rod Buziců, Zajícové z Valdeka. Nejvýznamnějším členem rodu byl Vilém Zajíc z Valdeka nejvyšší maršálek a královský podkomoří (zemřel 1319). Později přešel hrad do majetku Pešíků z Komárova. Po konfiskaci majetku Pešíků, kteří se zúčastnili na protihabsburském povstání, se v roce 1623 uvádí hrad Valdek jako pustý. O hradu Valdeku se vypráví mnoho pověstí. Nejvíce je jejich o černé a bílé paní. Okolí obce je významnou rekreační oblastí, která vedle lesů dominuje velká Zaskalská vodní nádrž (plocha 18 ha) na červeném potoku, postavená na místě bývalého rybníka, zničeného katastrofální povodní v roce 1872.

Jivina

je obec pod stejnojmennou horou (615 m) nedaleko Komárova. Lidově se vesnice nazývala Ivina a její jméno se odvozuje od bohatého porostu vrby jívy. Původně vznikla ze zvláštního statku, jehož majitelé nejsou známi. Ve 14. stol. patřila část Jiviny klášteru ve Svaté Dobrotivé a zbytek Pešíkům z Komárova. V 16. stol. přešla celá obec do majetku zbirožského panství. Lidé z obce se živili převážně prací v lese, nebo byli zaměstnání v komárovských železárnách. Na samotě pod vsí, na Jalovém potoku se nachází starý Hudečkův mlýn, který byl v provozu již koncem 16. stol. Mlýn dnes patřící Procházkovům pracoval až do roku 1951. Od té doby slouží pouze jako pila.

Zaječov

název této velké vesnice je odvozen od jména šlechtického rodu Zajíců z Valdeka. Ve střední části obce stála ve 13. stol. ves s názvem Ostrov, kde postavil v roce 1263 Oldřich Zajíc z Valdeka klášter osazený řeholí sv. Augustina. Klášter byl od r.1327 pojmenován, podle ostatků sem přinesených, Svatá Dobrotivá. Tento název převzala celá obec a platil až do roku 1960. V dnešní obci Zaječov jsou od tohoto data sloučeny do té doby samostatné osady Nová Ves a Kvaň. Dříve se v okolí těžila železná ruda. Zpracovávala se v mnoha hamrech a v 18. století ve vysoké peci tzv. Klášterské hutě. Značná část obyvatel této obce se v 19. stol. živila výrobou cvočků. Dominantou obce stále zůstává kostel Zvěstování Panny Marie s klášterem sv. Dobrotivé. V posledních letech se znovu obnovuje tradice kdysi tak slavného poutního místa.

Olešná

historii této obce můžeme sledovat od r. 1331, kdy byla zapsána v majetku Oldřicha Zajíce z Valdeka. Původní název znamená potok protékající mezi olšemi. Později se dostala obec do majetku zbirožského panství. V roce 1652 se připomíná pusty hrad u Olešné. Dodnes však není známo, kde kdysi stál. V okolí se až do konce 19. století těžila železná ruda. nedaleko obce se zachovaly zbytky železniční tratě, kterou postavil v minulém století zbirožský podnikatel H.Strousberg, aby spojil své železářské závody ve Zbirohu a Strašicích. Na návsi stojí dosud několik roubených chalup z konce 18. století.

Komárov

Okres Beroun. Středočeský kraj.

Nejstarší zpráva o komárovské vsi pochází z r. 1263. V roce 1917 povýšil císař Karel I. Komárov na městys a udělil mu městský znak, v jehož symbolech je zobrazen erb Pešíků z Komárova i místní hornická a hutnická tradice. k erbu Pešíků se váže následující pověst. Za panování Vladislava II. patřil komárovský statek vladykovi jménem Diva. Ten byl se svým zbrojnošem Pešíkem, v řadách českého vojska, účastníkem bojů u italského Milána. Oba upadli do zajetí a k sobě přikovaní čekali na popravu. Aby pomohl svému pánu k útěku, nechal si Pešík uříznout nohu. Nepřítel ocenil jeho statečný čin, nechal jej vyléčit a propustil ze zajetí. Doma byl Pešík za svoji věrnost povýšen do rytířského stavu, získal komárovské panství a nosil výstižné erbovní znamení. Pešíkové vlastnili Komárov včetně hutí, kde se již od 13. stol. zpracovával železná ruda vytěžená v okolí až do roku 1602. Potom přešel do majetku Jindřicha Otty z Losu, jednoho z českých pánů, kteří byli v r. 1621 popraveni na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho majetek byl zkonfiskován a Komárov patřil až do roku 1902 do vlastnictví šlechty na hořovickém panství. Komárovské hutě dosáhly největšího rozkvětu počátkem 19. stol. Jejich slévárny byly v té době nejpřednějším závodem tohoto druhu v celé rakouské monarchii. Proslulé byly především vysoko ceněné předměty z umělecké litiny. Na slavné tradici slévárenské výroby byl ve 20. stol. postupně vybudován významný strojírenský závod. Od roku 1962 je s Komárovem sloučena stará hornická obec Kleštěnice, kde se důlní podnikání připomíná již od 14. století.

Popis znaku:
Štít dělený. V horním poli stříbrném jsou dvě zkřížená černá hornická kladiva se zlatými rukojeťmi, v dolním poli červeném je doleva obrácená stříbrná useknutá noha v brnění s ostruhou a s okovem na přetrženém řetězu nad kotníkem. Štít obklopuje ozdobná ornamentální obruba bronzové barvy.

Pamětihodnosti:
Železářské muzeum v budově bývalého zámku, velké náměstí s radnicí a dalšími budovami v secesním slohu, litinovým sloupem s figurou oral vyrobeným pro Jubilejní výstavu v Praze v r. 1891 a dalšími litinovými sochami.

Současnost:
Počet obyvatel 2 443.
Starosta - Antonín Mehaut,
zástupci starosty - ing. Pavel Houdek, Mgr. Jiří Veverka,
obecní rada - Milan Ernest, Jiří Matějka,
obecní zastupitelstvo - Jiří Danda, Jaroslav Hora, Václav Hošek, Josef Hrdlička, Petr Jícha, Mgr. Miroslav Karásek, Eva Koňasová, Eliška Kratochvílová, Libor Štochl, Marian Tkáč,
kronikářka - Libuše Hošková.

Osobnosti:
Vincenc Bradáč (*1815) - spisovatel, poslanec českého sněmu,
Dominik Zafouk (*1797) - sochař, slévač umělecké litiny,
Heřman Němeček (*1877) - světoznámý ilustrátor Zolových románů.

Významné firmy:
Buzuluk Komárov a. s. - výroba gumárenských a plastikárenských strojů, monopolní výrobce pístních kroužků.